Letíme do Asie, část IV

Když jsem byla ještě malé sůvátko, jakákoli cesta autobusem pro mě byla monstr-stresem. Za prvé – co když budu potřebovat čůrat? Za druhé – co když nebude vepředu místo, budu muset sedět dál od předního okna a bude mi blbě? Za třetí – co když si ke mně sedne někdo cizí? Jo, mám tu cestovatelskou krev prostě v sobě! Samozřejmě jsem se vždy dokázala vynervovat tak, že ačkoli jsem celý den ze strachu vypila asi tak hrneček, okamžitě po vyjetí jsem už křížila nohy a nervózně koukala na hodinky. Ale k věci, samozřejmě, i když ze mě vyrostla nádherná, inteligentní, sebevědomá a samostatná žena (jo!), nicméně autobusy nemiluji do dnes. Tudíž mě stejný strach doprovázel i to časné ráno, kdy jsme se přesouvali ze Singapuru do Kualy. Do dnes nevím, čím jsem se komu kdy zavděčila, poněvadž autobus byl naprostá špica! Polohovatelná sedačko-křesílka, inteligentní klimatizace (žádná angínovka), pití zdarma i přestávky na čůrání! Ani mi nestihlo být blivno, poněvadž jakmile jsem si sklopila sedačku a zavrtala se, zareagovala jsem jako Pavlovův pes a spokojeně si slintala na rameno (nejspíš mám krátkou kůži – zavřu oči a otevře se mi pusa!). 

Moje meditace je však po necelé hodině jízdy přerušena – hranice. Řidič nás vyhazuje ven s tím, že počká na malajské straně. Nu což, nevystupujeme sami a stejně nám nic jiného nezbývá. Přichází klasický kolotoč – pasová kontrola, průchod rámem, rentgen zavazadel. Po deseti minutách dostávám razítko do pasu a razím si to směrem zpět k autobusu. Počkat, kde je Michal?! Šel celou dobu za mnou a najednou zmizel? Zuřivě se rozhlížím. Spatřím ho, jak na mě v doprovodu dvou celnic (muž – celník, ženská – celnice?) zběsile mává a ukazuje, abych se hned vrátila. Dámám se totiž nelíbí, že má v batohu tolik alkoholu (0,5l slivovice a 0,7l absintu) a chtějí po nás zpáteční letenku a čestné slovo, že alkohol je výhradně pro nás. Uf, zapotili jsme se, ale nezastřelili nás, alkohol nám zůstává a do Malajsie nás nakonec pouštějí!

Po pěti (kvalitně prospaných) hodinách vystupujeme kousek od hlavního autobusového nádraží v Kuale a mě se jímá panika. Kamarád, u kterého spíme, mi totiž cestu k němu popisoval jako největší dopravní horor a Michal bezvýhradně trvá na cestě hromadnou dopravou. Naštěstí mezi mnou a Vojtou došlo ke komunikačnímu šumu a vychází najevo, že naše cílová stanice leží na stejné lince metra jako autobusové nádraží. Haleluja, nebudu ztracená a šílená strachy v Kuale! Vyzvedáváme si u Vojty v práci klíčky a i přes dvojí vysvětlování cesty (Ampang parkem rovně, za Bank of China doprava do kopce, na téčku doleva, projděte znásilňovací uličkou a jste tam) chvíli bloudíme. Ono totiž „téčko“ není tak úplně téčko, ale neva, na nás si nepřijdou! K Vojtěchovi domů nakonec dorazíme a rovnou mu přepadáme sprchu, pračku a wifi. Po zkulturnění a posilnění osvěžujícím Guinessem vyrážíme do víru velkoměsta.  

Svatá trojice O:) 

Věděli jste že Alžběta II. ráda doutníky?

Stejně jako Singapur i Kuala Lumpur je značně multi-kulti (asi jako každé větší město). Obědvali jsme turecký kebab, ke svačině měli irské pivo a večeříme v pouličním čínském bistru. Kluci to rozjíždějí ve velkém a popíjejí místní „whisky“ s limetkovým džusem. Já jsem trapačka na antibiotikách, ale v tomhle případě mě ani nemrzí, že se nemůžu připojit. K jídlu nám hostitel objednává pečeného rejnoka, platýse se zeleninou a „smažený mrkvový koláč“. Také jsme se děsili, ale ve skutečnosti je to mnohem chutnější. Jedná se vlastně o jakýsi ředkvový „koláč“, připravovaný z rýžové mouky spařené s vodou a nastrouhané ředkve daikon (velká bílá dlouhá ředkev). Tento „koláč“ se poté rychle osmaží s vejci, klasickou ředkvičkou a další libovolnou zeleninou, která je zrovna po ruce.

Rejnok!

Platýs!

Cestou zpátky k Vojtovi si kupujeme snad nejdražší láhev vína ve svém životě (asi 300 Kč). Jo v Malajsii je holt chlast drahej. (Ještěže za pár dní navštívíme ono známé Langkawi s ještě známějšími dutyfree shopy!) Večer trávíme u bazénu a užíváme si společnost kamaráda, kterého jsme konečně mohli navštívit v jeho novém domově. 

P.s.: I za ty prachy bylo to víno bylo hnusný

Jednodenní jablečný teror

To jsme se takhle jednou, po nechutném obžerství u tradiční nedělní "movie-night" rozhodly, že jsme fakt dvě nechuťačky a musíme dát tělu trochu odpočinout a dopřát mu nějakou tu zaručeně fungující očistu.

Vygooglila jsem tedy "Úžasnou jednodenní jablečnou očistu" po "které se Vaše tělo bude cítit lehké jako peříčko, očistíte se od všech jedů přijímaných nevědomky v potravinách" + spousta další hlášek, které mi připadaly jako obšlehnuté z osobní stránky Aštara Šerana. Jen ti vesmírní ještěři z pekel chyběli (i když ještě jeden den jablečného teroru navíc a možná bych je viděla běhat v kuchyni). 

Na první pohled mi to nepřišlo jako taková zhovadilost. Fajn, půsty lidi praktikovali dřív, občas sice nedobrovolně nebo z fanatismu, ale byly tu prostě s námi. Jablka mám ráda, poslední dobou mám břicho stejně permanentně jako balon (pro konspirátory z kláštereckého gymnázia to sice znamená úplně něco jiného, ale tak co už) a a navíc 24 hodin není žádná věčnost. 

Jednodenní jablečný teror probíhal nějak takto:

09:00 - Snídám ovesnou kaši jako každý den. Jsem nadšená z toho co (u)dělám pro své tělo!

13:20 - Od této chvíle jíme jen jablka a pijeme čistou vodu.

(Rozhodly jsme se, že očistu budeme držet 12 hodin před a po novu, má to být prý účinnější či co.)

14:20 - 1/2 jablka před cvičením - žádný problém

15:20 - 2/2 jablka po cvičení . Stále žádný problém, jablka jsou fajn a máme je rády.

16:00 - Pustíme si film. Co si k tomu uděláme na zobání? Aha, jablka.....

20:00 - Měly bychom se navečeřet. Jablka už nesnášíme a než sežrat další várku, volíme raději hladovku a půllitr zeleného čaje.

22:00 - Před očima mi běhají kuřecí prsa, vepřové kejtičky a maminčina svíčková. Hlady mi je na zvracení. Nacpu do sebe čtvrtku jablka a jdu to raději zaspat.

22:20 - 09:00 - Zdá se mi o hodech, které na mě čekají po příletu do Čech. Slintám si na polštář více než obvykle.

09:00 - Vzbudila jsem se s podivuhodným pocitem odlehčenosti a odpočatosti. To neznám! Jdu si nakrájet jablko, na které mám - světe div se - chuť!

13:30 - Obědváme rýži se zeleninou. Žádná hitparáda, ale není v tom jablko! Mlaskáme si!

Závěr:

Obě dvě jsme se shodly na tom, že nafouklé břicho zmizelo, stejně jako ten otravný pocit neustálé přežranosti (no néé?). Horší bylo, že třeba Veru úplně nesedl zpětný přechod na normální jídlo (poznámka pro posměváčky: Ne! Nepos*ala se!). A jestli jsme nějak výrazně zaznamenaly výsledky plánované detoxikace? Hmmm, mě se den po ukončení "půstu" stáhly póry a vyčistil obličej a naše bříška jsou stále nenafouklá (ale to bude stejně pravděpodobně tím, že nedělní obžerství teprve přijde). 

Takže asi takhle: chcete-li se zbavit nafouklého pupku - směle do toho, ale vážně ty jablka jezte (i kdyby Vám je do krku měl jabko-partner rvát jako huse šišky!) a nehladovte jako my dvě, protože pak Vám nebude na blití a nebude Vás bolet žaludek po normálním obědu :D.

UltraZdravé banánovo-vločkové sušenky

Jelikož jsme s mojí spolubydlící a kamarádkou Verčou velké mlsalky, které mají rády něco dobrého na zub (já obzvláště za dlouhých večerů)  a v Norsku jsou věci jako muffiny, koblížky, donuty, sušenky a čokoládky opravdu hodně drahé, rozhodly jsme se lehce zabrousit ve vodách mocného internetu, zaexperimentovat a vytvořit si vlastní levnou dobrotu!

A protože nejsme lakomé, tak se s rády podělíme o recept na rychlé, zdravé, chutné a hlavně levné sušenky, které si můžete "vytunit" dle vlastních chutí.

Bánovo vločkové sušenky dle Dituš a Verči

Na 2 plechy sušenek budete potřebovat:

• 0,5kg obyčejných ovesných vloček
• Poměr 100g vloček : 1 banán
• 5 banánů (čím měkčí, tím lepší, protože pak nemusíte doslazovat a lépe se těsto "hňácá")
• Pokud se vám "těsto" bude zdát málo sladké můžete přidat kakao na vaření,med, či vanilkový nebo třtinový cukr
• Ostatní dle aktuálních chutí
• Oříšky
• Brusinky
• Rozinky
• Kakao
• Nastrouhanou čokoládu
• Kokos
• Borůvky
• Arašídové máslo
• Nugeta
• Skořice
• Javorový sirup
• ...

Rozmačkáme banány a během hnětení přisypáváme dané množství vloček.

 Banánovo-vločková hmota s nastrouhanými a nakrájenými mandlemi

 Na připravený pečící papír se ze vzniklé substance pokusíme vytvořit "něco" co tvarem bude připomínat sušenku a pečeme při 150°C 20 minut. 

Verči karboše

Po 20 minutách pečení sušenky vyndáme, otočíme a ještě 5 minut pečeme.

Hotová hora sušenek !