12. srpna 2015

Netoliko že je tma, ale nevidím

Dnes mě pobavily dva vtipy, který se mi vyskytly na facebookové zdi: "Kolik je stupňů? Všechny!" a "Tohle není léto, ale demoverze krematoria." Opět mi to připomnělo mé oblíbené Nory, kteří o Češích říkají, že si z jakékoli neúsměvné situace umí udělat srandu. Jsme prý takové "smějící se bestie". A tím mi navždy budou čecháčci sympatičtí. I když si neustále stěžují, (Je moc vedro. Je moc zima. Včera ten fotbal stál za starou bačkoru. Už ani to pivo mi nechutná. Mě je tak blbě, že nemám ani tužku.) pořád mi je nevrlý Čech sympatičtější než podezřele neustále sluníčková individua za hranicemi (na Srí Lance mě tím rozčilovali echt, ale o tom později)

Jo, my se smějeme rádi a často. A také se rádi fotíme s bílejma holkama. 
Jedna z mála výhod nečekaných tropů v mírném pásu je, že se na ně dá vymluvit v jakékoli situaci. Nechce se vám uklízet? To je jasný, vyflákněte se na to - je vedro. Nechce se vám vařit? Přeci nebudete postávat v takovém pařáku u plotny - ještě to s váma v tomhle vedru sekne. Nechce se vám ven z domu? Komu by se v tom pařáku chtělo. Ani na plovárnu? Vždyť tam v tomhle vedru bude hlava na hlavě. Nechce se vám na pivo? Tak to už je špatný. Podávejte točenou Plzeň a v případě nenavrácení chuti okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc!

Pravdou je, že dlouhotrvající české tropy začínají mít negativní dopad i na mě, což se odráží i v nestandardnosti tohoto sovího článku. Co si ale budeme nalhávat, nebudu se vymlouvat na počasí jako vy všichni okolo, prostě jsem vyšla ze cviku (občas dumám, na čem asi Dietl jel, že denně napsal 15 stránek. A to i v neděli a o svátcích!). Psát se mi chce. A moc. Denně si v hlavě přeříkám asi tak tři supr-čupr články, nad kterými však večer zlomím hůl, poněvadž by nejspíš připadaly čtivé jen mě. 

A co vlastně teď dělám? Po návratu z Asie jsem si týden válela šunky v Jižních Čechách (nejezděte do Mostů u Kunžaku! Je tam pouze jediná hospoda a ještě v ní točí Bernarda - bleh!) a nyní se už čtvrtým dnem nudím v rodném městě. Nudím se tu dokonce tak moc, že jsem se včera přistihla, jak se těším na návrat domů, protože budu moc uklízet. Fuj! (Ano mami, já vím, že ti můžu uklidit i tady, ale tak...každá na vlastním písečku, jo?). A už si zase stěžuju. Dito, styď se! Venku nádherné počasí, doma klid, nic nemusíš dělat, v sobotu si jedeš juchat na svatbu, do začátku školního roku daleko a ty si beztak vždycky najdeš nějaký problém. 

A co zrovna leží na srdcí vám? 

Víte, že dnešní den je také Mezinárodním dnem slonů?



Žádné komentáře:

Okomentovat