Jak to dělám já aneb Cestování s nízkým rozpočtem

Úvodem tohoto příspěvku podotýkám, že se necítím být tak zkušenou cestovatelkou, která by mohla poučovat o tom, co na cestách rozhodně nedělat a co je naprosto nejlepší. Akorát za tu dobu, co s Jelenem tvoříme šílený pár (jeden kamarád náš tehdy začínající vztah kdysi komentoval slovy: "Oni se k sobě perfektně hodí - Michal má samý blbý nápady a Dita je pro každou volovinu."), jsem naprosto podlehla kouzlu volného cestování. Takzvaně na blind, s pidi rozpočtem a prostě prozkoumávám svět volně jako ptááák, konkrétně sova. Sova s batůžkem. Nechcete mi někdo nakreslit sovu s batůžkem? Se zeleným, prosím. 

A o čem to dnes vlastně bude? Chytré opičky, které čtou pozorně nadpisy, už vědí a tak není nic jednoduššího než se pustit do stručného shrnutí - Jak to tedy dělám já. 

Několikrát jsem se za poslední roky setkala se zvídavým dotazem "A to je ten tvůj asi dost prachatej, když takhle cestujete?" Muahahaha, to že chodí do práce v obleku, ještě neznamená, že se topí v penězích. 

Zásada numero uno: Necestujeme s cestovními kancelářemi. Mnohem výhodnější je najít si na Skyscanneru letenky a jít do toho na vlastní pěst. Víte-li kam konkrétně chcete vycestovat, není jednodušší volby než si požadovanou destinaci dát do sledování. Poté budete pravidelně e-mailem informováni o změně ceny konkrétních letenek. Popřípadě chcete-li letět prostě někam, sloupeček s příznačným názvem Levné lety automaticky selektuje nejlevnější letenky do celého světa.

Zásada numero dos: Nocujeme v nejlevnějších a nejobyčejnějších hostelech nebo ve stanu. Když říkám ve stanu, mám na mysli Jelenův mikrostan navržený bandou hobitů. Je sice lehký (což mě ale vlastně ani nezajímá, protože já ho nenosím :D ) a skutečně se do něj vejdou dvě osoby a dvě krosny, ale protože ho můj drahý VŽDY postaví z kopce, bývá v něm poněkud těsno. 

Pyšný stavitel

Když jsme ale ve městě a ve stanu spát nejde (přeci jen, máme své orgány rádi a rádi bychom si je ještě několik let užili), volíme hostely. Hostely takové, které disponují kuchyňkou, sprchou a nejlépe takovými těmi veeelikánskými pokoji plných paland, protože takové hostely bývají nejlevnější. Než ale v nějakém hostelu složíme hlavy, proklepneme si ho na Tripadvisoru anebo Hostelwordu. Hostelword mám asi ještě o chlup raději, protože přes tenhle web lze provádět i rezervace. Samozřejmě po návštěvě vždy napíšu adekvátní recenzi i já.

Párkrát jsme už i přespali u místních díky Couchsurfingu , konkrétně v Bodoø a Tromsø (Norsko), ale to není úplně nejspolehlivější způsob. Přestože každý uživatel sbírá hodnocení od lidí, u kterých buď přespal anebo které hostil, nikdy nemáte stoprocentní jistotu, že se na vás na poslední chvíli nevykašle. Je to risk. Já třeba měla dvakrát nehorázný štěstí. Poprvé nám hostitel nechal klíče pod rohožkou, ve 4 ráno nás odvezl na trajekt a večer pro nás i přijel (více zde). A podruhé jsme narazili na úžasného chlapáka, který nám uvařil vynikající večeři, pohostil pivem a ještě s námi objel půlku ostrova, aby nám mohl ukázat polární záři ("To prostě nejde, abyste byli Trøndovi hosté a neviděli polární záři!"). Více o výletu do Tromsø zde.
Jinak se dá i obstojně přespat na jakémkoli letišti. Některá jsou pro to přizpůsobená lépe, některá hůře. Když jsme stopovali ze Španělska, přespali jsme na letišti v Gironě. Bylo to supr, už jen protože jsme měli vlastní karimatky, a nikdo si nás ani trochu nevšímal. Podruhé jsme měli v plánu nocovat na letišti v Tromsø (právě proto, že nás vypekl Couchsurfer), ale zmíněný Trønd nám vytrhl trn z paty. O spaní na letišti bych se v budoucnu ráda rozepsal více, prozatím odkazuji na tuto stránku. 

Ano, i takto se dá nocovat na letišti

Zásada numero tres: Autostop. Na naši první dovolenou jsme cestovali stopem. Cesta se sice trochu protáhla, ale zase kdo může říct, že strávil 3 týdny ve Španělsku s rozpočtem pod 7000? Jestli jsem se nebála? Bála. Obzvláště první noc, kdy jsme si postavili stan za benzínkou kousek za Stuttgartem a jak z východu, tak ze západu se blížila bouřka a celou noc lilo jako z konve (hlavně to byla moje úplně první noc ve stanu, kdesi v divočině). Avšak po celou dobu mé stopařské éry jsem se nesetkala s řidičem, ze kterého bych měla špatný pocit, či se dokonce bála o zdraví či majetek. Samozřejmě, zbytečně neriskuju a stopem necestuju sama. Nicméně je fajn ušetřit nějakou kačku za bus, vypsat ceduli, postavit se se vztyčeným palcem ke krajnici, nasadit americký úsměv a čekat. Už jen pro ten naplňující pocit, když vám někdo skutečně zastaví. 

Zásadní je dobře viditelné barevné triko!

Zásada numero cuatro: Jídlo vždy řešíme až na místě. Teda, abych nekecala, tak na první 2-3 dny si vždy vezeme jídlo z domova (první 3 dny jsme ve Španělsku byli o chlebu a klobásách). Později, jsme-li na nějakém frekventovanějším místě a hlady vidíme dvojmo, prolezeme pár bočních uliček, protože 10 z 9 restaurací a bufetů na hlavních třídách jsou předražené a přeplněné ;). Většinou však před nějakým větším výletem vyrabujeme místní supermarket anebo trh a vyrábíme si svačinky vlastní.  

Svačinka na cestě

Ušetřit na cestách lze především na třech položkách - na dopravě, ubytování a stravě. A jádro pudla netkví v ničem jiném než v polevení ze stereotypních standardů, nároků na vlastní pohodlí a vybrat si to na získaných neopakovatelných zážitcích a doživotních vzpomínkách. Na co budete vzpomínat raději a více? Na pěkný hotelový pokoj anebo na francouzskou vinici ozářenou zapadajícím sluncem doplněnou výhledem na Carcassonne? 

Jo, je to kýč. Ale pěknej.

Cestování a očkování

Už v předminulém článku jsem se zmínila o tom, že bych se jednou ráda rozepsala na téma očkování. Respektive očkování před výjezdem do zahraničí, potažmo do nějaké té exotiky. 

Cestování se mnou má jednu bezvadnou výhodu - svého parťáka neustále bavím, protože na každé cestě mě bolí něco jiného. Když jsme se před třemi lety rozhodli jít posledních cca 300 km El Camina, první týden to byly plosky, kolena, puchýře a díky neustálým změnám tlaku mi často tekla krev z nosu (bezva kombo). Následoval týden relativní pohody a v Madridu to byly pro změnu žaludeční křeče. Což by nebyla zas až taková trága, ale když cestujete stopem není úplně žůžo každou čtvrthoďku odbíhat na benzínkové wc a doufat, že vás to nechytne u nějakého milosrdného řidiče v autě. 

Do Itálie jsme jeli na motorce, a tak mě (jakožto batoh) pro změnu bolela krční páteř a sedinka. 

Slovensko kromě hysterického záchvatu pláče a zoufalství kdesi v lesích u Rájeckých teplic proběhlo také v klidu. 

Norsko jsem přežila také bez zdravotní újmy (pár kocovin ještě nikoho nezabilo). I když si vlastně vzpomínám, že jsem na jedné párty chtěla zamachrovat a předvést provaz (takový ten gymnastický prvek, který vypadá jako byste si chtěli velice nepohodlně sednout na zem) a natáhla si dvojhlavý sval stehenní. Bolelo to jako kráva následující dva měsíce. Nejvíce při sezení. 

Na dovolené v Turecku jsem si pořídila pouze lehký úpal při prozkoumávání Hierapolis. V červenci. Přes poledne. Ano, maminka mi kladla na srdce ať nezapomenu kšiltovku. Michal mi taky říkal, ať si vezmu něco na hlavu. Nechci říct úplně na plno, že jsem blbeček s děravou hlavou, prostě jsem jen spoléhala na svou úžasnost a pohotovost v extrémních situacích :D. 

SWAG !

To byl velice vyčerpávající výčet části našich výletů, k lepší představě toho, jakou má Michal svatou trpělivost. Nicméně jedinou věcí, kterou jsme doposud před cestami museli řešit bylo maximálně cestovní pojištění a jestli máme dostatek vlhčených ubrousků. Protože jsme si ale na léto 2015 vymysleli procestovat Singapur, Malajsii a Srí Lanku musíme se v současné chvíli potýkat ani ne s tak nepříjemnou jakožto drahou skutečností - očkováním. 

Každý správný skaut ví, že jakmile se chystá vyjet za hranice staré dobré matičky Evropy, bylo by záhodno zjistit si, nevyžaduje-li jeho vysněná destinace nějaké povinné očkování. Tam kam se chystáme my žádné povinné není (pakliže necestujete ze zemí s výskytem žluté zimnice), nicméně několik doporučených ano. Vzhledem k tomu, že se budeme stravovat z místních zdrojů, bylo pro nás jasnou volbou zvolit očkování proti břišnímu tyfu. Bříšní tyfus je takové zábavné bakteriální onemocnění bříška, kterému bychom se rádi vyhnuli. Stejně tak nestojíme ani o žloutenku A a B, které jsme si nechali píchnout také. Poslední očkování je proti vzteklině. V centru nám ho vymlouvali a argumentovali tím, že přeci nebudeme sahat na žádná nemocná zvířata. Samozřejmě, ale co když si budou chtít sáhnout na mě, nedejbože ochutnat! Ke vzteklině chovám značný respekt, jelikož ta je jako jediná 100% smrtelná. 

Světový výskyt vztekliny

Samotné očkování poté probíhá jednoduše, trapně a nudně. Přijdete, nahlásíte, necháte se opíchat. Po aplikaci jste místo obrázku obdarován účtem a poté ještě musíte čekat 30 minut v čekárně pro případ, že by se vám udělalo akutní nevolno. Mezitím doktor vypisuje informace do mezinárodního očkovacího průkazu a kolemjdoucí na vás házejí opovržlivé ksichty, protože sedíte vedle cedule s nápisem Anonymní HIV testování. Jste-li chcípák jako já, strávíte následující den s bolestí svalů či průjmem.

Milý blogísku ...

...tuto neděli jsem se stala svědkem něčeho děsivého, strašného a šíleného, z čehož budu mít tik v oku po celý následující týden. Navštívila jsem Festival Evolution. Dle oficiálního textu pořadatele se jedná o festival, který "uspokojí všechny, kteří dbají o své zdraví, chtějí se dozvědět něco o sobě a rozvoji své osobnosti, chtějí načerpat nové poznatky z oblasti zdravé výživy a biozemědělství nebo nahlédnout do sfér mimo každodenní realitu." 

Ačkoli o se o své zdraví snažím jakžtakž dbát a rozvoj osobnosti mi také není úplně cizí, zdálo se mi, že většina nabízených produktů kolem těchto dvou pojmů neprojela snad ani šinkansenem. Nejeden prodejce nabízel zázračné lahve na vodu, které díky tomu, že jsou opatřeny gumou hrající sedmi barvami (čakry, ne asi) vaší vodu "očistí" a vy ji tedy budete pít ultra-čistou a zdravou. To vše jen za úžasných 850 kč za lahev o objemu 750 ml. Doživotní záruka - no, nekup to! Alternativně byly také nabízeny karafy či sklenice ve kterých plavaly různé barevné kameny, které (jak jinak) vodu očišťují od negativní energie a bůhví kýho čerta. Dále jsem byla svědkem neinvazivní terapie tělesnou energií, jejíž princip spočíval v tom, že léčitelka mávala rukama nad klientem a díky tomu, že  je napojena na vesmírnou energii (jak jinak), mu srovnávala tu jeho. Deseti minutové léčení 350 Kč. Perfektní byznys. Asi se vykašlu na angličtinu, hosteskování, pořídím si masážní lehátko, oháknu se v Sanu-Babu a začnu také srovnávat energie. Prosím zájemce o první terapie aby psali pod článek. Zaváděcí cena 200 Kč za 10 minut - jsem velkorysá.

Je libo srovnat energie?

Věštecký koutek

Wayusa.
Probouzí ducha, dodává energii a je vážně chutná. Není to ani káva, ani čaj.

Raw-štrůdl s raw-pralinkou. Tvar ani jeden moc nedrží, ale vynahradí to svou bezchybnou chutí.

Hala, ve které jsem pracovala já (co sakra dělal kurz sebeobrany na tomhle veletrhu ?!) se jen hemžila stánečky různých kartářek, věštkyň, malířek mandal, prodejců léčivých čakrových svící s žíní jednorožce a zaručeně pravým kamenem mudrců. Kupodivu jsem tu potkala i fanatické křesťany, kteří se mě snažili přesvědčit o tom, jak moc mě Ježíš miluje a pustím ho do sebe, jinak má duše nebude spasena. (Kruciprdel, já do sebe žádnýho cizího chlápka pouštět nehodlám, proč by měl mít Ježíš nějaká privilegia ?!) Chvíli jsem s ním debatila, nicméně když jsme došli k tomu, že mu uříznu ucho a uvidíme zda-li ho Ježíš uzdraví, už si se mnou povídat nechtěl. Srábek.

Pán, který denně debatuje s Ježíšem, ale osobně nás seznámit nechtěl.

Vedlejší hala byla doslova přeplněná prodejci všech možných eko-bio-vegan-fair-trade mlsek. Když ale říkám mlsek, myslím to setsakra nadsazeně, protože sáhnout po ochutnávce s cílem pošmáknout si se ne vždy setkalo s úspěchem. Raw-štrůdl mě svou chutností upřímně překvapil a nadchl, stejně jako raw-pralinky, dýňový kečup a veganský česnekový chlebík s bazalkovým pestem, avšak při dalším prozkoumávání jsem narazila na podivuhodné hnusy jakožto kopřivové smoothie, podivný zelený nápoj neurčité chuti, který na tom stánku byl už pravděpodobně loni anebo raw konopné matcha placičky (proč byly ty hnusný věci vždycky zelený ?).

Pár z dárků, které jsem při obhlídce obdržela. V jednom z časopisů byl úchvatný článek vážně rozebírající zda Putin spolupracuje se stejnými mimozemšťany jako západní mocnosti. 

Prostě a krátce, bylo to ezo. Bylo to sakra ezo a opravdu to mnou tak pohnulo, že jsem napsala tohle povídání. Jen doufám, že se ráno neprobudím s touhou přestat se holit, umotat si dredy, začít chodit bosky a stravovat se výhradně eko-bio-vegansky. Toť trocha nechutné generalizace nakonec od Dity, která se právě pyšně plácá po rameni, jak jí to psaní šlo pěkně od ruky. 

Nechci své potenciální čtenáře dále nudit výčtem osazenstva, jen se ještě v rychlosti zmíním také o tom, že součástí festivalu byl seriál přednášek, na kterých jste si mohli poslechnout o tom, jak se nesprávně staráte o svou duši, jak si vylepšit auru, dozvědět se nejnovější meditační a že beztak jsme všichni ovládání vesmírnými ještěry z pekel. Dobře, ještěry z pekel jsem si vymyslela, ale sem by zapadli. 

Springtime for ...

Čauky mňauky,

jaro je ve vzduchu, sluníčko svítí, zvířátka a podivná individua vylézají na povrch zemský, no není to krása pohledět jak se nám ta příroda probouzí ?! Občas sice ještě chumelí, děti pod rozkvetlou třešní staví sněhuláka a člověk by nejraději strávil celý den budováním gaučovo-polštářové pevnosti a popíjením kakaa, ale být dospělým tyto celodenní kratochvíle prostě neumožňuje. 

Nevím, jestli jsem se na svém blogísku někdy zmínila o kamarádovi Tomášovi. Blíže ho specifikovat netřeba, je to takovej normální hipsta-bloger, (na rozdíl ode mě mnohem se tomu věnuje mnohem zodpovědněji) a pravidelně mě upozorňuje na stagnaci Sovího hnízda. Díky Tomovi jsem se i dnes rozhodla k napsání nového článku a dala si snad padesáté předsevzetí psát minimálně jednou týdně. 

V současné chvíli jsem mimo jiné sama sebe zaúkolovala studiem základní kavárenské terminologie, poněvadž jsem si v kampusácké Literární kavárně objednala Espresso doppio lungo a obávám se, že po dopití uvidím i zvuky! Jestli víte jak vypadá takový nártoun, tak ten má jen o trošilinku větší oči než právě já. Nabytou energii bych měla nejspíš využít k sepsání závěru bakalářky, ale momentálně mi přijde mnohem důležitější čtení wikičlánku o nártounech. Věděli jste, že nártoun byl předlohou Yody? Já ne. Zase jsem o něco chytřejší! 

Vrátím se ale zpět k mé bakalářské práci, která se stále nachází in progress. Nepíši na pedagogické fakultě, pod kterou oborově i programově spadám, ale na fildě, na které studuji svůj druhý (vedlejší) obor - Společenské vědy. V lednu loňského roku jsem se (po totálním okouzlení a zmagoření do dalšího díla D. Browna) rozhodla pro téma Křesťanská symbolika kříže, a v současné chvíli jsem happy jak dva grepy, že jsem takovou magořinu byla schopná vůbec krapet smysluplně zpracovat. Tedy, historie křesťanství je vskutku barvitá, zajímavá a poměrně brutální, což je super, (nejvíc jsem pyšná na svojí podkapitolku o popravě ukřižováním, ta je vážně vyšperkovaná) ale při čtení evangelií jsem nejednou obracela oči v sloup a marně hledala logiku, či alespoň její náznak (až mi někdo vysvětlí, jak se Ježíšovi podařilo nakrmit pěti krajíčky chleba a dvěma rybkami celý dav, už mě nikdy nikdo neuvidí v žádném obchodě). Nicméně, myslete na mě až to bude číst oponentura !

Toť takové pidi-shrnutí nejvýznamnějšího z posledních dní. 

Na příště se těšte na recenzi mosteckého očkovacího centra a popis jedinečného zážitku po očkování proti vzteklině. 

P.s. Neignorujte vysvětlivky v kavárnách, přečtěte si o nártounech a pakliže se vám tento a třeba i ostatní mé články líbí, buzerujte mě jako Tom a já brzy zase něco spáchám.