Ano! Já i Soví hnízdo jsme stále naživu a
plně funkční. Od mého posledního příspěvku sice uplynul minimálně měsíc a od té
doby jsem nenapsala ani čárku, protože toho prostě bylo nějak MOC.
Já nevím
jak vy, ale osobně nejsem milovník Vánoc. Je to mě, jakožto člověka s úzkostnou
panickou poruchou (čti minipsychouš), lehce stresující období. Má drahá maminka
si přeje mít vše hezké, uklizené a připravené na svátky, takže zhruba 3 týdny
před Vánoci doma šurdíme více než obvykle ("Nemám raději ještě utřít
prach za kamny, kdyby nám tam třeba někdo chtěl nakouknout?"). Samozřejmě,
vše děláme úplně (a samozřejmě schválně) špatně, takže "By bylo
asi nejlepší, kdybych si to všechno udělala úplně sama!", což se za zhruba 5 minut změní v "Snad si nemyslíš, že
to tu budu uklízet celé sama?". Ještě, že Vánoce jsou jen jednou
do roka a letos jsem se tomu díky Erasmu z velké části vyhnula. Ale tak
chápu, že každá maminka to doma chce mít na Vánoce krásné a naklizené, a žádná
nebudeme jiná. Jenže, pominu-li tyhle uklízecí vrtochy, stále mi zbývají trable
s balením dárků (Nobelovku tomu, kdo vymyslel dárkové taštičky!). Když se totiž
rozdávala zručnost, tak já jsem pravděpodobně stála ve frontě na "Stěží
pochopitelný smysl pro humor" anebo "Je libo vlasy v
kvalitě koňských žní a pleť jako tankodrom?". Tudíž v případě, že
mi dojdou dárkové taštičky, postupuji dle starého a osvědčeného moudra: "Nedrží-li
to tvar - není tam dost lepicí pásky!". Nu což, papír se stejně
zmuchlá a vyhodí (ehm ... pardon ... vytřídí samozřejmě!) a obdarovanému se
alespoň prodlouží napětí.
Nicméně,
Vánoce jsem ve zdraví přežila, přejedla jsem se vynikajícím domácím cukrovím,
bramborovým salátem a řízky (konečně jiný maso než losos!), obdarovala rodinu
dárky z Norska a sama byla obdarována úžasnými maličkostmi i velikostmi (se
sovami i bez sov).
A abych se
vymluvila i z těch 3 týdnů, které už uběhly od Novoročních oslav, tak raději
píši jen "ZKOUŠKOVÉ". Ne, že bych se od rána do večera šprtala, to je
proti mé lenosti i přirozenosti, ale plus zkouškové mám na krku ještě
byrokracii ohledně Erasmu a obíhání fakultních koordinátorů, aby mi byly uznány
předměty z Norska a byly převedeny kredity ("Kredity budou stačit").
Toť vše od Dity, která se už se cítila
trapně za to, jak zanedbávala svůj HuhuBlog a taky potřebovala nějaký prostor,
kde by se mohla vypsat. Díky všem, kteří jste dočetli až sem a slibuji, že na
další článek nebude potřeba čekat více jak týden.
