Možná jste si za tu dobu, co mě někteří znáte (někteří také ne, ale věřte mi, z toho, co se ke mě doneslo, tak prý není o co stát), že jsem tak trochu prolhaná a když jsem cca před třemi měsíci slíbila, že příspěvky budu přidávat častěji, tak mi splnění tohoto slibu jaksi taksi proklouzlo mezi prsty. Joo, život néjni peržičko.
A co všechno za tu dobu své blogískové neaktivity Dita stihla?
Napsala dvě seminární práce. Z toho jednu si učitel ještě ani nepřečetl a druhou mi jiný učitel poslal obratem zpátky, kvůli údajnému plagiátorství a nedodržení tématu. Ehm, plagiátorství? Jak mám krucibrko napsat něco originálního o Kantovi, když mu zaprvé pořádně nerozumím a zadruhé ty pasáže jeho knih, kde mu je jakž takž rozumět cituje každej druhej postiženej psaní seminární prací na nějaký filosofický předmět. Grrr, zuřím, poněvadž mám jakési svrbění, že mě stejně donutí tu práci komplet předělat.
Totálně se ztrapnila během celých 2 minut, které jí poskytla profesorka v rámci prezentace před třídou. Po dvouminutovém koktání a lapání po dechu ji očividně přešla chuť ukájet se nad mým trápením a normálně mě o týden odročila! To se dělá?! Mě se taky protiví na Lady Dart Vader koukat a vydržím to každý týden hodinu a půl. Brrr...
Stihla být mocinky ošklivá na majitele horror ubytovny, ve které přebývá, protože ji ser...ehm štvou podmínky, ve kterých musí žít. Ono nestačí, že je tady taková zima, že jsem před chvílí měla pocit, že kolem koše proběhl tučňák, že minimálně třikrát do týdne v hospodě pode mnou ožralý individua vejou Jóóžin z bážin, že teplá voda teče jen po odříkání kouzelné formule, zapálení žíně jednorožce a vypití panáka krve 14 leté panny (která se v dnešní době vážně těžko shání), že má pokojová lednička neustále prozpěvuje songy od Daft Punku, ale ještě k tomu abychom se tu bály, kdy nás v pokoji navštíví podivné rozvrkotočené individuum z pokoje 11 v trenkách a se zastřeným pohledem.
Ach, hned se cítím lépe. Jsem prostě malá, chytrá sovička, která ví, že držet v sobě veškerou zlobu nemá smysl. Což mi připomíná, že si nutně musím opatřit ochočenou lišku. Anebo jen odchytím toho tučňáka co tu pobíhá.
P.s.: Mí drazí rodičové, já vím, že nemáte rádi, když jsem sprostá. Ale přeci jen, je lepší abych si vztek vybila na klávesnici než na spícím Hobitovi?
