14. října 2013

První výlet za polární kruh

Protože i norští vysokoškoláci mají podzimní prázdniny, rozhodly jsme se s mojí spolubydlou Verčou a kolegyní z oboru Kirou (naše Kanaďanka), že vyrazíme na výpravu za polární kruh do města Bodø a když už tam budeme, tak prozkoumáme Lofoty, respektive údajně nejkrásnější ostrov - Værøy.


Cesta vlakem Levanger - Bodø trvá překrásných 8,5 hodiny, přičemž se fakt vyplatí sedět u okna, protože změny okolní krajiny jsou naprosto úchvatné (nejednou se nám stalo, že jsme z okna viděly volně pobíhající stádo sobů). Ve vlaku jsou dvousedačky, takže na spaní (pokud nejste hobit) můžete rovnou zapomenout, protože se tam vážně složit nedá. Super je, že pokud se před cestou zaregistrujete na stránkách norských drah, máte wi-fi celou dobu zadarmo.

Levanger - Bodø 630 km


Čím víc na sever, tím blíž ke sněhu

Bodø
Je druhé největší město oblasti severního Norska. Žije zde cca 45 000 obyvytel a asi jediným zajímavým faktem je, že během 2.sv.v bylo rozbombardováno Luftvaffe, ale rok poté bylo postaveno nanovo. 


SexShop ve kterém seženete nejnovější vibrátor se slevou a zároveň halloweenské kostýmy pro děti.


A to je vše, co je v Bodø zajímavé. Přespaly jsme u vojáka z povolání, na kterého jsem narazila díky Couchsurfingu a ve 4.45 jsme ve větru a dešti vyrazily směr Værøy. Kapitán trajektu nám sice řekl, že i když je vítr poměrně silný a že vlny budou taky větší než obvykle, tak nebezpečí žádné nehrozí. Ale i tak jsem za blicí pytlíky po ruce byla neskonala vděčná. 

Spací poloha "Umřu, já to vím a když ne, tak na trajekt už mě nikdo nikdy nedostane" 
(důkladně naplněné pytlíky leží opodál)
Værøy
Trajekt jsme přežily! Hurá objevovat krásy Lofot. Náš první dojem z Værøy byl takový, že bychom se nejraději na místě otočily a utíkaly co nejdál. Nikde nikdo, na jeden obydlený dům připadalo dalších 5 chátrajících a frekvence dopravy - 1 auto za 15 minut (to i Tordesillas bylo živější!).
Vydaly jsme se tedy po jediné hlavní silnici směrem k našemu vysněnému cíli - místní čokoládovně. Počasí nám kupodivu přálo a tak jsme po hodině pochodování (dobře, půlku cesty jsme se vezly Jeepem) čokoládovnu skutečně objevily!
Je libo čokoládové čůro?

Po čokoládových orgiích jsme se vydaly směr nejvyšší bod Værøy. Tím chci nechutně pomluvit norské turistické značení, protože stojí neskutečně za vyližprdel! Protože cestu si musíte z větší části samy vymyslet, neboť šipka, která by ukazovala něco jako 
"Ano, tudy se dostaneš tam a tam", to jest pro Nory zbytečný nesmysl. Takže ve finále jsme se škrábaly přes strmý hřeben, protože na něm jsme z dálky viděly pozůstatky červené značky. Koneckonců, teď už na to vzpomínám s úlevou a výhled ze shora stál skutečně za to. 


Škrábeme se nahoru na horu !



Protože nejdůležitější je přežít !
Protože Værøyských hor jsme už měly pro jeden den tak akorát a začalo pršet, a být tma, a zima, vydaly jsme se z divočiny směr "městečko", doufajíc, že najdeme nějakou útulnou hospůdku s krbem, horkou čokoládou a do doby než nám přijede trajekt se tam zašijeme.
Hahahahahaha, naivky. Ve Værøy jsou celkem 2 "hospody". Z toho jedna se tváří jako kavárna (hnusnej, špinavej pajzl), ze která Vás v pátek vyhodí v 18.00 a druhá je celkem ucházející pizzerie, která ovšem v pátek zavírá pro změnu v 20.30 (ani v jednom nevedou horkou čokoládu). 

A to je z naší výpravy za Lofotskou perlou vše. Ještě bych sice mohla napsat o retardovaném chlapečkovi na kole, co nás pronásledoval a blbě na nás čuměl, nebo taky o tom, že náš hostitel měl v koupelně disco-kouli a nebo o tom, že v norském vlaku po Vás budou chtít 5 NOK za horkou vodu, nebo o tom, jak mě neskutečně štve ta rakouská čubka, která pořád hopsá na posteli, hubu nezavře a určitě se mi pokoušela seškrábat jméno ze schránky (je mi to naprosto jasný !!).  

Česko-Kanadský CoolGang :D

7. října 2013

Co se mi tu všechno líbí?

Líbí se mi, že vlaky tu nemají sebemenší zpoždění.
Líbí se mi, že tu mají nejen vratné skleněné lahve, ale i pet-lahve a plechovky.
Líbí se mi, že každé úterý mám ve škole bazén a saunu zadarmo.
Líbí se mi, že posilovnu mám zadarmo naprosto kdykoli.
Líbí se mi, že nepotřebuju povolení na rybaření ve fjordu.
(Jen loď a prut.)
Líbí se mi, že pytle do odpadkových košů jsou zdarma.
(Věc v Norsku zadarmo! Haleluja!)
Líbí se mi, že když požádáte prodavačku v obchodě o pomoc, skutečně vám pomůže!
Líbí se mi, že studentům se tu věří více než v Čechách.
(Na koleji není žádná kolejbába, ani moniturující zařízení)
Líbí se mi, že na koleji máme saunu.
(Která do teď nefungovala, ale MÁME ji tu. :D)
Líbí se mi, že si před obchodem můžu nechat nezamčené kolo a po půl hodině tam stále je!
Líbí se mi, že když ráno nahlásím "domovníkovi" nějakou vadu, tak odpoledne už je opravená.
Líbí se mi, že VŠICHNI od 5. třídy výš tu mluví anglicky.
Líbí se mi norský systém "studentských půjček".
(Na začátku každého akademického roku dostane od státu každý student určitý obnos peněz, který nemusí vrátit celý, pokud má dobré známky a vejde se do určitého průměru. Je-li to studentka a nechá se zbouchnout, nemusí vracet vůbec nic. Ani prd.)
Líbí se mi, že tu nejsou takový brutální kopce jako v Čechách a můžu tu jezdit všude na kole! 
Líbí se mi, že paní na recepci mi tiskne všechno zadarmo.
(Zatím.)






Norské školky aneb "Jak jsme strašně zaostalí"

To, že Norové jsou úplně největší samožerové ze všech národů, které jsem zatím stihla procestovat, už pro mě není žádná šokující novinka. Norové se prostě vidí jako úžasný, perspektivní a bezchybný západní stát s naprosto perfektním sociálním a školním systémem (to, že je čtvrtina studentek těhotná a další čtvrtina tahá ty svý uřvaný poklady do školy, berou jako naprostou samozřejmost a známku vyspělosti).


Nicméně, dnes mi skutečně vyrazila dech jakási paní profesorka (perfektní brunet-kopie matky Štikové), které prohlásila, že naše školky jsou podle ní zaostalé a, že doufá, že k jejich systému "taky jednou dojdeme".
A jak k takovém závěru vlastně došla? Začnu tedy u toho jak vypadá taková klasická norská škola.

Klasická norská školka

  • Do školy začínají děti chodit cca od 3 měsíce věku, protože norské matky jsou natolik emancipované, že prostě na žádnou rodičovskou dovolenou nepůjdou, poněvadž by to pro ně bylo ponižující. 
      • Po dobu těchto 3 měsíců, kdy matka skutečně MUSÍ být s dítětem doma, se jí dostává 100% platu, jaký měla v zaměstnání. Je-li to studentka, dostává moc pěknou podporu od státu.
  • Ve školce se jedna paní učitelka/pan učitel (ano v Norsku je velice populární být učitelem v mateřince) věnuje MAXIMÁLNĚ 4 dětem! Neexistuje, aby se věnoval(a) více než 4, protože pak jim nemůže poskytnout správnou individuální péči a zanedbávala by jejich individuální osobnostní rozvoj. 
  • Dítě si samo rozhodne, co chce ve školce dělat. 
  • V žádném případě učitelka nesmí určit, že dopoledne se maluje a odpoledne se půjde na procházku. V takovém případě omezuje osobnost dítěte a potlačuje demokracii ve třídě.
  • V norské školce se dítě obléká samo na procházku.
  • Dítě si samo rozhodne, jestli chce jíst a co chce jíst.


Proč jsou vlastně podle Norů české školky tak barbarské?

  • Máme jednu paní učitelku na cca 20 dětí.
  • Program dne volí učitelka.
  • Jídelníček je daný na týden dopředu a běda, když někdo zakňourá, že něco nepapá.
  • Po obědě nutíme děti spát !!!
  • Naše děti jsou  "cvičené opičky" (ano, tak to bylo doslova řečeno), protože taky chvilku umí klidně sedět a většina z nich je vychovaná.
  • Kontrolujeme, co si dítě obléká než jde na procházku. ("Dášenka jde celou dobu v bačkůrkách! To má blbý, v čem bude lyžovat?")
A co vy, taky si myslíte, že norské školky jsou lepší? 




5. října 2013

UltraZdravé banánovo-vločkové sušenky

Jelikož jsme s mojí spolubydlící a kamarádkou Verčou velké mlsalky, které mají rády něco dobrého na zub (já obzvláště za dlouhých večerů)  a v Norsku jsou věci jako muffiny, koblížky, donuty, sušenky a čokoládky opravdu hodně drahé, rozhodly jsme se lehce zabrousit ve vodách mocného internetu, zaexperimentovat a vytvořit si vlastní levnou dobrotu!

A protože nejsme lakomé, tak se s rády podělíme o recept na rychlé, zdravé, chutné a hlavně levné sušenky, které si můžete "vytunit" dle vlastních chutí.

Bánovo vločkové sušenky dle Dituš a Verči

Na 2 plechy sušenek budete potřebovat:

  • 0,5kg obyčejných ovesných vloček
      • Poměr 100g vloček : 1 banán
  • 5 banánů (čím měkčí, tím lepší, protože pak nemusíte doslazovat a lépe se těsto "hňácá")
  • Pokud se vám "těsto" bude zdát málo sladké můžete přidat kakao na vaření,med, či vanilkový nebo třtinový cukr
  • Ostatní dle aktuálních chutí
            • Oříšky
            • Brusinky
            • Rozinky
            • Kakao
            • Nastrouhanou čokoládu
            • Kokos
            • Borůvky
            • Arašídové máslo
            • Nugeta
            • Skořice
            • Javorový sirup
            • ...
Rozmačkáme banány a během hnětení přisypáváme dané množství vloček.


 Banánovo-vločková hmota s nastrouhanými a nakrájenými mandlemi


 Na připravený pečící papír se ze vzniklé substance pokusíme vytvořit "něco" co tvarem bude připomínat sušenku a pečeme při 150°C 20 minut. 




Verči karboše


Po 20 minutách pečení sušenky vyndáme, otočíme a ještě 5 minut pečeme.


Hotová hora sušenek !


Co mě tu všechno štve?

Štve mě, že všechno tu je neskutečně drahý.
Štve mě, že Norové mají naprosto odlišný způsob myšlení a nemají absolutně žádný smysl pro humor.
(Příklad: Minule mi "můj norský kamarád" povídal o tom, že ve škole řešily jak co nejcitlivěji sdělit dítěti, že mu např.: právě zemřeli rodiče, nebo mu psa přejelo auto. Absolutně nepochopil, že si dělám SRANDU, když jsem mu řekla "No to je jednoduchý, dáš mu hádanku. Víš, kdo je ještě naživu? No, rozhodně ne tvoji rodiče." A tvářil se jako bych mu právě řekla, že mojí nejoblíbenější činností je topení koťátek.)
Štve mě "můj norský kamarád" protože si myslí, jaká neskutečná celebrita a neustále nám to připomíná.
Štve mě norští učitelé, protože s námi jednají jako by nám bylo 6 a ne jako s dospělými lidmi.
(Před odjezdem na "kanoe-výlet" jsme museli učiteli ukázat náš nákupní seznam potravin a počkat na schválení!)
Štve mě, že někteří Norové si pořád nejsou schopní zapamatovat, že Československo se rozdělilo před dvaceti lety.
Štve mě, že někteří Norové neví, že Česká republika je v Evropě.
Štve mě, že v neděli nejsou otevřené obchody.
Štve mě, že jediná diskotéka ve městě je otevřená jen v sobotu a pouze do dvou (naštěstí do rána).
Štve mě, že Norové jsou hrozný bábovky a měkkoprsi.
(Co by na to řekli Vikingové ?!)
Štve mě jak mi "můj norský kamarád" pořád posílá svoje zinstagramovaný fotky.
Štve mě, že když se jednou ráno nenamaluju, tak se mě ostatní ptají jestli nejsem nemocná.
Štve mě, že někteří Norové si zastrkávají kalhoty do ponožek.
(No dobře, to mě neštve, jen sem i to zdá poněkud zvláštní :D)
Štve mě, že průměrný Nor má hubenější stehna než já.
Štve mě, že jim prd rozumím a pokaždé v obchodě dostanu k nákupu tašku.
(kterou musím zaplatit samozřejmě, protože v Norsku není nic zadarmo)
Štve mě, že nechápou vtipy o Breivikovi.
("Dobrý den, jmenuji se Anders Breivik a jsem Váš nový instruktor plavání")
Štve mě, že nejvyšší povolená rychlost mimo město je 90km/h.
Štve mě, že tu nemají dálnice.
Štve mě, že popisky na potravinách nejsou psány ani v jednom jazyce, kterému rozumím.










Levanger

Levanger je samosprávná správní jednotka o 19000 obyvatelích (samotné město Levanger má 8000 obyvatel), která se nachází k "okresu" Nord-Trøndelag na středozápadě Norska. 570 km severně od hlavního města Osla (8,5hodiny vlakem, mňam, už se těším) a cca 400km jižně od severního polárního kruhu. 


Malebné město s dřevěnými domečky,ve kterém se nachází obchodní centrum, nemocnice, kino, muzeum, základní škola, několik školek (100% pokrytí) a pedagogická fakulta. Je tu toho tedy relativně dost a kupodivu město nepůsobí nijak "přelidněně". Na obrázku vidíte Trondheimsfjord, který je díky své délce 130km třetím nejdelším fjordem celého Norska. Dosahuje hloubky až 617m a největším ostrovem je Ytterøy, který je známý především díky svým velkým stádům srnců.

(Zajímavůstka: Vody Trondheimsfjordu kdysi vyplavily na břeh 4 obří olihně. Největší, nalezená v roce 1954, měřila 9,24m.)




Levanger si zakládá na své okolní přírodě a zvířectvem pobíhajícím v okolí. Pokud se tedy třeba rozhodnete udělat si menší výlet na místní "nejvyšší kopec" Hårskallen (775 m.n.m.) můžete se těšit na setkání se soby pasoucími se podél silnice, či s (živými!) ovečkami polehávajícími ve škarpě. V okolí Hårskallenu také rostou velice vzácné bobule Ostružníku morušky, které místní sbírají a vaří z nich jakýsi tradiční vánoční puding.


Ostružník moruška (chuť mi připomínala broskev a vodnatou malinu)



4. října 2013

Norské ceny (jsou prostě nechutné)

Přestože jsem před odletem z Čech byla značně informovaná o tom, že ceny jsou tu poměrně vyšší, při svém prvním nákupu jsem stejně byla nemile překvapená. Půllitrová plechovka piva 34 NOK, litr mléka 11 NOK, 1kg jablek 24 NOK (V současnosti koupíte 100 Norských korun cca za 320 korun Českých). Takže - hnus, velebnosti, co si budeme povídat. A nejsmutnější na tom je, že mám pocit, že z téhle erasmácké party jsme tu my - Češi - ti úplně nejchudší (dobře, Portugalec se neustále cpe hranolky s párkama, takže na tom tak špatně ještě nejsme). Vždycky když vidím narvané košíky rakušáků nebo naší dánské kolegyně, napadá mě jestli jsou prostě tak bohatí nebo my jsme jen nechutně chudý. A to přitom dostáváme nejvyšší grant! No, grant. Jen náš měsíční nájem  na koleji (2910 NOK) nám ho sežere.

Krásných 119Kč za plechovku Plzničky


Za co jsem ale vděčná nejvíc, je fakt, že i ty nejlevnější potraviny (takové ty, které nejsou zabalené v hezkém obalu a mají na sobě štítek s nápisem "First price" nebo něco na ten způsob) tu jsou kvalitní a chutné. Prostě žádné "zbytky, na kterých vyděláme alespoň tak, že je prodáme chudým", jako jsme na to zvyklý v Čechách. Kupříkladu 2x120 gramů "značkových" rybiček v rajčatové omáčce stojí 19 NOK, kdežto úplně ta samá gramáž "First-price" rybiček stojí 10 NOK. To samé s kečupem. 1l FirstPrice (120 g. rajčat na 100 g. kečupu) 8 NOK x 1l Heinze(132/100) 37 NOK.  A takhle to je s celou škálou výrobků od pomerančového džusu až po toaletní papír. 


Tyto "First price poklady" jsem objevila v obchodě jménem Kiwi MiniPris. Podle mě, to je je ten nejlevnější řetězec. Pak je relativně ještě levná Rema 1000 a někdy se dá i šikovně nakoupit v COOPu, ale jak říkám, Kiwi je prostě nejlevnější.

Přehled těch nejnižších cen potravin:
1 bochník chleba - 25 NOK
1kg kuřecích prsou - 115 NOK
0,5 kg lososa - 50 NOK
12ks vajec - 34 NOK
300g sýra - 33 NOK
1ks hlávkového salátu - 17 NOK
1kg jablek - 24 NOK
1kg banánů - 10 NOK
120g čokoláda - 10 NOK
0,5kg bílého jogurtu - 12 NOK
0,5kg ovesných vloček - 15 NOK
1kg špaget - 10 NOK (ano, špagety tu jíme docela často)
1l mléka - 11 NOK
0,5kg knackebrotů - 10 NOK
0,5l coca coly - 15 NOK
1l vína - 90 NOK
0,5l piva - 34 NOK
0,2dcl vína (v hospodě) - 55 NOK

Další ceny:
8 rolí toal.papíru - 13 NOK
1 krabička Marlborek - 93 NOK
1 noc v hostelu - 300 NOK
1 párek rohlíku ze stánku - 20-30 NOK
1 poštovní známka -17 NOK
1 pohled - 10 NOK

Mimochodem, alkohol silnější než pivo či cider (prostě jakékoli pití, které má více než 4,75% alkoholu) vám v normálním obchodě neprodají. Musíte do speciálního "Vinmonopolet" obchodu. A celkově alkohol nekoupíte v jakýkoli den po osmé hodině večerní, sobotu odpoledne a v celou neděli.


No reason to stay inside

Kde začít? Začátky mi nikdy nešly,  takže prosím, omluvte připadnou krkolomnost mých článků. :)
25. února 2013 jsem úspěšně prošla výběrovým řízením programu Erasmus pro zimní semestr 2013/2014. Ještě tentýž večer jsem to náležitě oslavila, ale o tom možná někdy příště. :-) Uběhlo pár měsíců a já seděla v půl šesté ráno na terminálu 2 a stresovala se z nadcházejícího "výletu" (nejsem úplný fanda letadel).
Po 5-ti hodinách cesty dvěma pidi-letadýlky a jedním vlakem jsem dorazila do cíle - norského Levangeru. Ale hle - co mi hned po vystoupení z vlaku dalo pověstnou facku - ZIMA! Já nevím jak vy, ale já v polovině srpna snad nikdy nevytáhla ze skříně podzimní "softshelku".
A teď něco o tom, čeho tu jsem vlastně součástí. Program, na který jsem se tu přihlásila se jmenuje "No reason to stay inside" (Není důvod, proc zůstávat uvnitř) a je to název zvolený vskutku trefně, protože ty bláznivý Norové nás pořád někam honí a myslí si, že je fakt "super-úža-zábavný" courat 5 hodin po městě a poslouchat prázdné plky o tom, že v Norsku mají obchodní centra, v nich OBCHODY a tam si můžete koupit VĚCI!!! (Občas mám vážně pocit, že prostě zkouší co vydržím.  A nejsmutnější na tom je, že všichni mí erasmácký spolužáci ze samozřejmě mnohem lepších západních zemí to berou jako užitečné informace a horlivě si vše zapisují do svých notýsku! :D). Nicméně tenhle program je primárně zaměřený na outdoorovou pedagogiku a "experimental learning", což je vlastně takové "nejrychleji se něco naučíš tím, že si o tom nebudeš jen číst, ale taky si to zkusíš". Sice v Čechách studuji úplně jiný obor, ale nevadí! Výuka probíhá komplet v angličtině (kromě hodin norštiny, na kterých si připadám jako Alenka v říši divů), čehož si nesmírně cením, protože ačkoli angličtinu studuji, tak mám občas pocit, že moje vyjadřování je na úrovni asi tak "Well....yeah...potato", i přesto, že v hlavě už mám předpřipravenou naprosto úžasnou, oslňující informaci! 

Tak to by bylo stručně o tom, cože to vlastně dělám v Norsku. :-) Mějte se famfárově a milujte sovy!

3. října 2013

O mě a o blogu

Jmenuji se Dita, jsem bruneta s prořízlou pusou a obzvláště kvalitním smyslem pro humor. Mám ráda turistiku, knihy všeho druhu a cestování. 
V době, kdy jsem se rozhodla pro psaní blogu jsem studovala outdoorovou pedagogiku v norském Levangeru na Univerzitě Severního Trøndelagu (Høgskolen i Nord-Trøndelag).
Momentálně  jsem studentka anglického jazyka a literatury na sevročeském UJEPu. 

Důvod vzniku tohoto blogu byl prostý - potřebovala jsem a stále potřebuji ventil. S něčím se pochlubit, na někoho/něco si postěžovat, či si jen tak prostě zanadávat třeba na mizerné lidstvo a život samotný. Aneb jak pravil samotný Einstein: "Jen dvě věci jsou nekonečné - vesmír a lidská hloupost. Tím prvním si ovšem nejsem tak jist."