První výlet za polární kruh

Protože i norští vysokoškoláci mají podzimní prázdniny, rozhodly jsme se s mojí spolubydlou Verčou a kolegyní z oboru Kirou (naše Kanaďanka), že vyrazíme na výpravu za polární kruh do města Bodø a když už tam budeme, tak prozkoumáme Lofoty, respektive údajně nejkrásnější ostrov - Værøy.

Cesta vlakem Levanger - Bodø trvá překrásných 8,5 hodiny, přičemž se fakt vyplatí sedět u okna, protože změny okolní krajiny jsou naprosto úchvatné (nejednou se nám stalo, že jsme z okna viděly volně pobíhající stádo sobů). Ve vlaku jsou dvousedačky, takže na spaní (pokud nejste hobit) můžete rovnou zapomenout, protože se tam vážně složit nedá. Super je, že pokud se před cestou zaregistrujete na stránkách norských drah, máte wi-fi celou dobu zadarmo.

Levanger - Bodø 630 km

Čím víc na sever, tím blíž ke sněhu

Bodø

Je druhé největší město oblasti severního Norska. Žije zde cca 45 000 obyvytel a asi jediným zajímavým faktem je, že během 2.sv.v bylo rozbombardováno Luftvaffe, ale rok poté bylo postaveno nanovo. 

SexShop ve kterém seženete nejnovější vibrátor se slevou a zároveň halloweenské kostýmy pro děti.

A to je vše, co je v Bodø zajímavé. Přespaly jsme u vojáka z povolání, na kterého jsem narazila díky Couchsurfingu a ve 4.45 jsme ve větru a dešti vyrazily směr Værøy. Kapitán trajektu nám sice řekl, že i když je vítr poměrně silný a že vlny budou taky větší než obvykle, tak nebezpečí žádné nehrozí. Ale i tak jsem za blicí pytlíky po ruce byla neskonala vděčná. 

Spací poloha "Umřu, já to vím a když ne, tak na trajekt už mě nikdo nikdy nedostane" 

(důkladně naplněné pytlíky leží opodál)

Værøy

Trajekt jsme přežily! Hurá objevovat krásy Lofot. Náš první dojem z Værøy byl takový, že bychom se nejraději na místě otočily a utíkaly co nejdál. Nikde nikdo, na jeden obydlený dům připadalo dalších 5 chátrajících a frekvence dopravy - 1 auto za 15 minut (to i Tordesillas bylo živější!).

Vydaly jsme se tedy po jediné hlavní silnici směrem k našemu vysněnému cíli - místní čokoládovně. Počasí nám kupodivu přálo a tak jsme po hodině pochodování (dobře, půlku cesty jsme se vezly Jeepem) čokoládovnu skutečně objevily!

Je libo čokoládové čůro?

Po čokoládových orgiích jsme se vydaly směr nejvyšší bod Værøy. Tím chci nechutně pomluvit norské turistické značení, protože stojí neskutečně za vyližprdel! Protože cestu si musíte z větší části samy vymyslet, neboť šipka, která by ukazovala něco jako 
"Ano, tudy se dostaneš tam a tam", to jest pro Nory zbytečný nesmysl. Takže ve finále jsme se škrábaly přes strmý hřeben, protože na něm jsme z dálky viděly pozůstatky červené značky. Koneckonců, teď už na to vzpomínám s úlevou a výhled ze shora stál skutečně za to. 

Škrábeme se nahoru na horu !

Protože nejdůležitější je přežít !

Protože Værøyských hor jsme už měly pro jeden den tak akorát a začalo pršet, a být tma, a zima, vydaly jsme se z divočiny směr "městečko", doufajíc, že najdeme nějakou útulnou hospůdku s krbem, horkou čokoládou a do doby než nám přijede trajekt se tam zašijeme.

Hahahahahaha, naivky. Ve Værøy jsou celkem 2 "hospody". Z toho jedna se tváří jako kavárna (hnusnej, špinavej pajzl), ze která Vás v pátek vyhodí v 18.00 a druhá je celkem ucházející pizzerie, která ovšem v pátek zavírá pro změnu v 20.30 (ani v jednom nevedou horkou čokoládu). 

A to je z naší výpravy za Lofotskou perlou vše. Ještě bych sice mohla napsat o retardovaném chlapečkovi na kole, co nás pronásledoval a blbě na nás čuměl, nebo taky o tom, že náš hostitel měl v koupelně disco-kouli a nebo o tom, že v norském vlaku po Vás budou chtít 5 NOK za horkou vodu, nebo o tom, jak mě neskutečně štve ta rakouská čubka, která pořád hopsá na posteli, hubu nezavře a určitě se mi pokoušela seškrábat jméno ze schránky (je mi to naprosto jasný !!).  

Česko-Kanadský CoolGang :D