To jsme si tak po Vánocích
s Michalem řekli, že když už máme toho Vojtěcha v Malajsii, nebylo by od věci sbalit batůžky a zaletět se seznámit s madam Asií. Ze
začátku jsme chtěli vychytat co nejlevnější letenky Praha-Kuala. Čekali jsme a
čekali, až jsme se přemlsali a ceny letenek naopak aby začaly klesat, se
rozhodly růst. Není na co čekat! Jestli skutečně chceme v létě někam
vyrazit, musíme kupovat hned! Po několikahodinovém čučení do monitorů jsme se
nakonec rozhodly pro koupi zpáteční letenky Praha-Colombo a Colombo-Singapur.
Takto jsme každý vyplázli 17 000 s tím, že během půlroku, který máme
před sebou, nějak vykoumáme nejideálnější cestu do Kualy za Vojtou. Samozřejmě
ubytování, autobusy, výlety jsem bookovala a zjišťovala 10 dní před odletem. Žádnej
stres. Klid. Ono se ve finále beztak ukázalo, že mít vše nalajnované dopředu
není úplně ideální. Prvních čtrnáct dní nám vše šlapalo jako na drátkách, než
nám kvůli řidiči autobusu, který si musel dělat žrací přestávky, uletělo
letadlo. Ale to už předbíhám…
O očkování a o tom, jakým
(sociálním…ehm…nízkorozpočtovým) způsobem cestujeme, jsem již psala tu a tu a tudíž
se můžu rovnou plynule přesunout k začátku našeho čtyřtýdenního putování.
Říká se, že nejhorší kocovinu můžete
zažít v letadle. Je to pravda! Měnící se tlaky, horko, řvoucí děti, zima.
Prostě peklo A přitom ten předešlý
večer byl tak fajn…Nicméně, jedno výrazné doporučení – před dlouhým letem
nechlastat! Vlastně nepijte vůbec! A nikdy! Stojí to peníze, ráno je vám zle a
občas taky můžete skončit na víkend v nemocnici. Avšak i přes toto mé
osvícení jsme si let s kocovinou střihli ještě jednou.
Zpátky k cestě samotné! Zvolili jsme
Turkish Airlines z jednoho prostého důvodu – byli nejlevnější. A
neprohloupili jsme. Servis na palubě parádní, jídlo mňam-mňam (nemám žádné
fotky, kterými bych to dokázala, protože jsem vždy byla tak hladová, že na
dokumentaci nebyl prostě čas) a před každou sedačkou byla dotyková obrazovka s rozsáhlou
databází hudby, filmů i her. Náš let byl samozřejmě s přestupem a i přes
počáteční obavy z devítihodinového přestupu v Istanbulu jsme strávili
nádherné odpoledne v historickém jádru města.
 |
| Je libo rýží plněnou škebli? |
Atatürkovo letiště má totiž jednu obrovskou
výhodu – je přímo na metru, a tudíž se i s jedním přestupem dostanete až
k Modré mešitě (tramvajová zastávka Sultanahmet) za tři čtvrtě hodiny. Odtud je to pár kroků k Hagii Sofii (na
vnitřní prohlídku je ale potřeba minimálně hodina a půl, takže my jsme si ji
obhlídli pouze z venčí)a do Gülhane parku. Máte-li více času, projděte se po
Galatském mostu až ke Galatské věži. A až přejdete ten most, nezapomeňte si dát
u stánku kebab v housce. Stojí 3,5 liry a je to vážně žrádlo.
 |
| Mešita Sultan Ahmed neboli Modrá mešita (1617) |
 |
| Hagia Sofia neboli chrám Boží Moudrosti (537) |
Pro tentokrát jsme letadlo stihli a
po nepohodlném jedenáctihodinovém krčení se na sedačkách a pseudospánku jsme se
probudili na Srí Lance. O tom prvotním šoku z neuvěřitelného dusna, vlhka,
otravných tuktukářů a všudypřítomných odpadků zase příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat