Po zhlédnutí
nejnovějších Avengers a Draculy (který mě tedy po dějové stránce příšerně
zklamal) přistáváme v Singapuru na letišti Changi. Letiště Changi je druhé
největší v Asii a cestujícím, kteří byli postiženi zpožděním letu, dlouhým přestupem nebo mají prostě dost času nabízí mnoho zajímavých atrakcí ke zkrácení dlouhé chvíle. Naleznete zde
například střešní bazén, orchidejovou či kaktusovou zahradu, kino či wellness. Ačkoli
jsme zde (nedobrovolně) strávili téměř dva dny, ani jednu z těchto atrakcí
jsme nenavštívili, poněvadž jsme trčeli PŘED odbavovacími terminály a všechny
tyhle supr-čupr věci jsou samozřejmě ZA nimi. Nu což, každému dle zásluh…
|
Na letišti Changi můžete potkat i takovéto kočičky. Anebo taky obří durian. |
Po klasických
obstrukcích s vyzvedáváním batůžků a úsměvů na celníky se vydáváme směr
metro. Singapurské metro nese nepříliš optimistický název SMRT (Singapore Mass Rapid Transport) a korunu tomu všemu dává
slogan „Moving people. Enhancing lives.“,
který by se dal volně přeložit jako „Přesouváme
lidi a zlepšujeme jejich životy.“ Bomba je, že i po městě jezdí černé
taxíky s takovýmito obřími nápisy na dveřích, takže nás třeba SMRT
nejednou pouštěla na přechodu.
S hledáním
metra i kupováním jízdenek jsme úspěšní, dnes už nám jen zbývá najít hostel,
„checknout se“ a vyspinkat se do růžova. Do karet nám hraje infrastruktura a
přehlednost celého města. Metro je klimatizované, všechny informační cedule
jsou anglicky, ulice jako podle pravítka a neuvěřitelně čisté. Není divu,
takový odhozený vajgl, při kterém by vás viděl policista, by vás přišel na 1000
singapurských dolarů. Což je necelých 20 000 korun českých. A to by
zabolelo. Nicméně ačkoli se nám ta čistota líbila, celé město na nás působilo
jaksi „fašisticky“. Tohle nesmíš!
Támhleto taky ne! Za tohle tě zastřelíme! Za támhleto je doživotí! Nejez durian
v metru! Nu což, proti gustu žádný judikát.
Hostel úspěšně
nacházíme a k našemu překvapení bydlíme pár kroků od místního China Townu,
což je super, protože my máme China Towny rádi (bývá zde zpravidla levný
jídlo). Seznamujeme se se spolubydlícím Filipíncem na pokoji, zachumláváme se
do dek (ačkoli jsme vždy klimatizaci nastavili na nám příjemných 24°C, pokaždé byla zpátky přepnutá na zabijáckých 18) a opět padáme za vlast. Jenže takhle by
to bylo moc jednoduchý, milánkové moji, pomyslel si nejspíše Michalův
organismus, a trestá ho nepříjemným kombem úpal-úžeh. První den
v Singapuru tedy z poloviny odpočíváme a k večeru se jdeme cournout
po okolí. Oproti zanedbané Srí Lance, která mě v předešlých dnech
nepříjemně překvapila, si v Singapuru lebedím. Všude je tu čisto, dopravní
předpisy se dodržují, na ulici na nás nikdo nepokřikuje, zboží má cenovky a prostě
jim to tu všechno klape. A i přestože jsme v podstatě kousek (137 km) od rovníku dýchá se mi mnohem lépe (sugesce!).
Následující večer
se pro změnu můj organismus rozhodne vyvádět brikule a asi aby to Michalovi
nebylo líto, nasazuji ráno antibiotika, poněvadž mám vážné podezření na zánět
močového měchýře. A protože bolesti mám opravdu veliké, polykám rovnou dvě
tabletky. Nechce se nám však i druhý den z většiny proležet na
hostelu a tak se zahaluji od hlavy k patě (antibiotika, která jsme si
vezly, byla silně fotosenzibilní), vyzbrojuji dostatečným množstvím vody a
razíme směr vyhlášené botanické zahrady.
|
Marodný a vyhladovělý Michal |
|
Antibiotická, nabalená Dita |
Navštívit
Singapur a vynechat Gardens by the Bay by byl hřích nad hříchy
nejhříchovatější. Nejedná se sice o záležitost zrovna nejlevnější (vstupné pro
dospěláka do celého komplexu vycházelo v době naší návštěvy zhruba na 800
korun českých), ale na druhou stranu jsme si museli sami přiznat – Kdy se sem zas
podíváme? Já jsem si zahrady užila dosyta, už jenom protože mi zabraly
prášky proti bolesti a konečně jsem neměla nutkavý pocit na čurání. A protože máme
kytek až po krk, přesouváme se do Malé Indie. Cestou jsme se snažili (čistě ze
zvědavosti) najít českou ambasádu, kterou jsme sice měli zakreslenou
v mapě, nicméně bylo to takové nástupiště 9 a ¾ . Pro obyčejné lidi
nenalezitelné! Smůla. Ale Norskou jsme našli. Po hodině a půl volné chůze,
jednom nákupu v nejspíše jediném singapurském supermarketu a návštěvě
buddhistického chrámu se ocitáme v Malé Indii. Ulice se záhy mění
z puritánsky uspořádaného tetris v mraveniště a spleť uliček
překypujících různými obchůdky, bufety, restauracemi, zlatnictvími a lékárnami.
Je toho na nás moc a tak si dočasné útočiště hledáme v hinduistickém
chrámu, ve kterém se nás ujímá postarší sympatický Ind a ochotně nám vysvětluje
význam a symboliku skulptur zdobících chrám. Michal si jeho vyprávění poctivě
zapisuje, ale já mám problémy staříkovi rozumět. I tak si z útržků dávám
dohromady poutavé vyprávění, nad kterým jako religionistik-amatér
nekontrolovatelně slintám.
|
Gardens by the Bay |
|
Marina Bay Sands Hotel s bazénem na střeše |
|
V metru se nejí, nepije, nekouří, nepřepravují zápalné předměty a hlavně se tam nejí durian!!! |
Super článek :) já byla loni v Hong Kongu a ty cedule byly naprosto fantastické, např. "no video recording" na záchodech :D
OdpovědětVymazatwww.getmovincz.blogspot.com
No ne asi, potom klasika "No loitering and lollygagging". Kdysi jsem četla, že nějakýho Američana v 1994 stihl veřejný trest 6 ran rákoskou. Vyjádřil se k tomu tehdy i sám Clinton, že mu to připadá ponižující. No a Singapur Amíkovi snížil trest o dvě rány. :-D
Vymazat