Malá norčata zásadně neprosí, neděkují, nehlásí se a se všemi si na férovku tykají. Od školky si určují, co si oblečou na sebe, co budou jíst, kdy půjdou spát i kam příští léto pojede celá rodina na dovolenou. Při jídle ani při vyučování nesedí chvíli tiše. Ve vlaku nepustí sednout těhuli ani důchodce. Nikdo je nenapomíná, protože to je přeci přirozený projev jedinečné osobnosti a stále jim je vštěpováno, že oni jsou bezvadní a vše se točí kolem nich, z čehož jsou ve finále pořád nespokojení a zklamaní.
Každopádně teď nechci vyznít jako úplný škarohlíd. Jasně, že i školáci mají právo se nějak projevit a vyjádřit svůj názor, ale čeho je moc toho je příliš. A v Norsku už to zašlo skutečně daleko, předaleko. Norčata rozhodují úplně vše. Doma i ve škole.
.JPG) |
| "Společenská místnost" |
Když jsem svou praxi začínala, byla jsem otrávená jak malajský šíp, nejen protože děti bytostně nesnáším (kromě malého Richarda II., krev mojí krve ;-) ), ale hlavně proto, že už jsem měla jakési tušení, jak to na norské základní škole vypadá. Představila jsem si tu sedmou třídu nacpanou 30 kousky malých, blonďatých, modrookých ďáblů, kteří netouží po ničem jiném než poslouchat Biebra a řvát. Avšak, krutě jsem se zmýlila! Bylo jich jen 25.
Mou beznaděj nakonec zmírnil automat na kávu ve sborovně.
Jak tedy vypadá běžný den na norské základní škole, konkrétně v sedmé třídě?
07.30 - 8.30. Norčata se trousí do školy. Cca 4 učitelé mají každý den "službu" a v zelených fosforeskujících vestičkách krouží a hlídkují kolem školy.
8.30. - 8.35 Zvoníííí a norčata se opět pomalu trousí, pro změnu do tříd.
 |
| Knihovnička |
10.00. - 10.15. Přestávka. Norčata pobíhají po škole, hulákají, brnkají na školní kytáry, kopou si na chodbě s míčem nebo s tabletem.
10.15. - 11.00. Vyučování.
11.00. - 11.30. Přestávka na oběd. Každé norče je vyzbrojené stylovou krabičkou, ve které si z domova přineslo oběd. Líbí se mi, že každý den dostávají malou krabičku mlíka. Ti, kterým rodiče odmítli posloužit přípravou oběda, si můžou ve školní kantýně namixovat vlastní salát anebo koupit něco k snědku (na ceny jsem se raději nekoukala, protože by to akorát prohloubilo mou depresi).
11.30. - 12.15. Vyučování.
12.15. - 12.30. Přestávka.
12.30. - 13.15. Vyučování.
 |
| "Zevlící prostor" |
Sám o sobě tenhle systém není špatný. Horší to je s mizernou morálkou žáků a absolutně neexistující autoritou učitele. Co mě šokovala a šokuje stále je třeba fakt, že domácí úkoly jsou dobrovolné. Pokud žáky vyučovaná látka nebaví, mohou si dělat co chtějí (třeba odejít do vedlejší učebny a kopat si s míčem). Žáci svým učitelům tykají a oslovují je jménem. Moje jméno si ale nebyli z nějakého neznámého důvodu schopní zapamatovat a tak na mě volali "Hej". Načež jsem zareagovala s klidem korejského kata (dobře, začala se mi vařit krev, zuby cvakaly v rytmu tanga a nejraději bych tomu spratkovi vytrhala obočí zevnitř) a žákům jsem oznámila, že na mě se rozhodně "Hej" volat nebude a jestli se mě chtějí na něco zeptat, tak nejdřív zvednou ruku. Tvářili se sice jako bych jim zrovna oznámila, že ode dneška je čokoláda ilegální, ale po chvilce mého ignorování všech křiklounů to pochopili a způsobně se hlásili.
 |
| Chodba |
Nejvíc mě ale pořád překvapuje, že mě ty děti měly rády a po mé poslední vyučovací hodině mě dokonce přemlouvaly ať už nekončíme, že chtějí pokračovat. Přitom já bych měla být ta protivná holka z debilním jménem, která ani nemluví norsky, nutí je k nežádoucí fyzické aktivitě a nemá ráda Biebra. Nechápu to, ale zase nemůžu úplně říct, že by mi to bylo nepříjemné.
 |
| Sborovna |
Na závěr bych jen chtěla říct, že jsem skutečně ráda za tu příležitost vyzkoušet si učitelování na vlastní kůži. Rozhodně to není prdel ... ehm, ehm ... sranda téměř celou hodinu vykládat, udržet si pozornost a ve finále ty děti NĚCO naučit. Na druhou stranu, být učitelem není taková řehole jako nám bylo prezentováno jak na základní, tak především na střední škole.
P.S.: Kdyby někoho snad pohoršoval titulek článku, tak pro jistotu odkazuji SEM
Žádné komentáře:
Okomentovat